26.9.2012

26. září 2012 v 16:49 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Nafackujte mi už někdo konečně...
Ne, to radši ne, nebudu to riskovat, co kdyby mě někdo z vás na ulici poznal :D
Jen nechápu, proč tolik nadělávám kvůli tomu, že třeba 20dkg zhubnu, nebo přiberu... Je to zvláštní, jak se vnímání toho těla mění, na váze je třeba o 10dkg míň, hned si připadám i docela štíhle, pak je tam zase o 20dkg víc, a najednou na mě ze zrcadla civí "pytel brambor" v oblasti pupku... Fakt, vždyť tohle neustálé zkoumání těla nemá smysl, nesmím to tolik řešit... Poznají snad moji spolužáci, když přiberu 20dkg, ještě ke všemu při mé výšce? :D Booože, někdy fakt uvažuju úplně děsně...


Včera večer se mi stala opět zvláštní věc. Opět s mamkou. Neměla asi dobrou náladu, takže zase všechny s prominutím zjebávala... Já jsem to schytala taky, tentokrát za mé údajně "přezdravěle dietní" nákupy. Přitom už si nekupuju žádné light sračky, na to mám teď svůj názor.. Nevidím nic špatného na ovesných vločkách, na pohankových vločkách, na sušeném ovoci a na Jihočeských jogurtech, které mají jen tak mimochodem přes 3,5% :)) Mamka mi prý ale už nebude dávat na jídlo žádné peníze a kapesné, mám prý jíst to, co je v lednici a nekupovat si svoje jídlo. Nechápu, proč rodiče pořád můj odpor vůči slaným snídaním považují za anorektické výmluvy, naopak většinou sladké vyjde ještě kaloričtěji, než slané ;)
Vážně mě to naštvalo, z afektu jsem řekla tohle:
,,Hmm fajn, tak já teda taky nemusím jíst vůbec!!"
Odpověď mě zaskočila...
,,Víš co? Tak si nežer, mně je to jedno, alespoň zase budeš v Motole a bude doma klid."
To trochu zabolelo.. Z očí mi vytryskly slzy, to ale není nic, co mamce stojí za povšimnutí. Usínala jsem s myšlenkou, že nebudu jíst.. Že mamce ukážu. Neměla jsem chuť k jídlu, řekla jsem si, že si dneska nedám ani sousto...

Pak mě ale podržela Doňa ♥ :D Ještě jednou jí moc děkuju za tu ochotu si se mnou SMSkovat někdy o půlnoci a uklidňovat mě. Dospěla jsem tedy k tomu, že mamce nebudu dokazovat hladověním, jaký jsem přecitlivělý slaboch, který se nechá jen tak porazit... Nebudu si kvůli těm hádkám přece zase ničit tělo! Dneska jsem nakonec ani nešla pod bazál (nepočítala jsem to, odhaduju :) ) a víte co? Je mi to jedno.
Musím se teda přiznat ale, že dopoledne jsem jedla s velkou nechutí... Uvařila jsem si jednu z mých nejoblibenějších domácích ovesných kaší.. Ale prostě jsem tu chuť nedokázala nějak vstřebávat, stejně jako s dopolední svačinou. Od oběda už to je ale lepší a jsem moc ráda, že proti tomu bojuju.



Mimochodem, další z důvodů, proč píšu. Zašla jsem si s hrůzou na inbody měření. Chytrý no, mám kilo a půl podváhu (ještě ke všemu odpoledne napitá a oblečená), takže se obávám, že zítra to bude trošku průšvih.. Jdu na kontrolu ke psychiatričce, naštěstí až někdy v pět odpoledne.. Bojím se, co mi řekne až zjistí, že jsem zhubla. Obávám se, že se budu muset trochu dolít vodou, bude mě vážit... O dnešním měření inbody před rodiči radši pomlčím.

Takže, tohle měření jsem si naposledy dělala před dvěma měsíci. Trochu jsem na váze zhubla, víc mě ale potěšil ten poměr svalů a tuků... Vážně, po propuštění z Motola jsem byla trochu.. Ochablá a tučnější. Ale brlbrlbrl, co to zase kecám, nechci vás zase zatěžovat takovými kecy, že MacDeny? :D

Zkrátím to prostě jenom tak, že aby člověk zhubnul objemově, nemusí mít na váze o 10kg míň a jíst odtučněné activie, lučinu light a hladovět. Light výrobky už jsem pár měsíců nekoupila... Ani jim nemusím už tolik "odolávat", vím, že to jsou srajdy a že to tělu nic nepřinese...
Teď jím kvalitní výrobky, místo odtučněných Activií Jihočeské jogurty.. A nezabilo mne to!!:))



Takže, teď k mírám:
Měřila jsem jenom pas a stehno, ostatní mě tolik nezajímá. Jo a to v závorce je porovnání od července :)
V pase: 67cm (-5,5cm)
Stehno: 50cm (-4,5cm)

Výška: 184
Váha: 61,6
Tuk v těle: 10,5kg - 17% (-2kg)
Svalová tkáň: 29,1kg (+0,8kg)

Detaily už vás nebudu zatěžovat :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mey* | Web | 26. září 2012 v 17:54 | Reagovat

jo a právě kvuli tomu, že někdo takhle napsal na minulej blog, tak jsem je zrušila ;)

2 dona-gisele | Web | 26. září 2012 v 18:10 | Reagovat

Ještě že doma nemám váhi, která váží s přesností na deka, to bych asi šílela stejně jako ty.
Jsem moc ráda ze tvůj přístup k jezení a nedej se! To s tvojí mamkou opravdu není normální, vůbec se mi to nelíbí :( Mamka si asi neuvědomuje, že by tě k tomu mohla dovíst do známých, špatných končin.. Ale co ten taťka, jak ten se tváří na mamčino chování? Co kdyby ses mu trochu svěřila, že tě to trápí, mrzí a že tě akorát pořád shazuje. Třeba by si s ní promluvil a mamka by se zmírnila.
Jinak vůbec nemáš zač za to, že jsem si s tebou včera večer psala, já to dělám moc ráda.

A výsledky v inbody? Moc se mi nelíbí, že jsi zhubla, ale ta svalová tkáň potěší, to rozhodně :) A úbytek cm v pase a přes stehno?? Tak ty jsou naprosto dokonalý, přes stehno tak málo, oooh :) To ti závidím.
Takže tu už nechci vidět napsaný, že občas máš břicho jako "pytel brambor" a podobně, protože to vůbec není pravda.

Chápu tě, že se bojíš doktorky, převážení a podobně..zjistí-li, že jsi zhubla, co na to bude říkat? Kilo a půl teda je podváha maličká, né žádná závratná, ale znáš doktorky. Soudí jen podle váhy a hnedka si myslí, že zase nejíš nebo podobně. Váhu máš krásnou, ale je vidět, že to tělu nestačí, bohužel... chtělo by to začít menstruovat, to je teďka takový u nás doma dost omýlaný téma :D Co na to říká tvoje doktorka? Myslíš, že se ti to někdy hodí do normálu?

3 terez | 26. září 2012 v 19:34 | Reagovat

Ahoj, nedávno jsem narazila na tvůj blog a musim říct, že jsi mi moc sympatická a hlavně na mě působíš jako rozumná holka :) Pokud ti to nebude vadit ráda bych reagovala na tvůj článek. Já sama jsem byla v Motole třikrát, celkem jsem tam strávila třičtvrtě roku a to jsem ještě poprví šla po měsíci a půl na revers... Naposledy jsem tam byla úplně zbytečně a to právě kvůli tomu, že jsem se pohádala s rodičema(vyčítali mi že prej jsem hubená a nejim) a natruc přestala jíst, aby viděli jak to vypadá když fakt nejim... No za pátek + víkend jsem zhubla ještě 3 kila a bohužel doktorovi už nezbylo nic jinýho než mě tam nechat, měla jsem 36kg na 164cm, což teda nebylo moje minumum, ale to je jedno... A strávila jsem tam další tři měsíce. A přitom to bylo kvůli mamce, která je psychicky nemocná ( je kvůli tomu v invalidnim důchodu) a svejma narážkama a urážkama mě prostě hrozně vyprovokovala... Pak jsem toho fakt litovala, protože jsem tam byla i větší část prázdnin... Neudělej stejnou chybu jako já. Trucujou malý děti, a já se jak malý dítě zachovala, ale ty už jsi přeci skoro dospělá slečna, ne? Musíš se naučit řešit věci jako dospělá. Beztak se o tebe mamka jen bojí a určitě tě má ráda, ale prostě někdo neumí projevovat city a pak to dopadá takhle... Znám to u mý mamky, ta by mi nikdy neřekla, že mě má ráda, nepomáhala mi s léčbou, ale vim, že ona má svoje starosti a má mě ráda. Musela jsem si pomoc sama, ale zvládla jsem to. Teď už jsem konečně dospělá nejen věkem, ale konečně snad i rozumem :D Takže prosím nehubni, nezapomínej na to, že váha určená na antropu je pro tebe ta minimální váha zdravá pro tvoje tělo, neni to jen nějakej jejich výmysl. Takže to neber tak, že je to maximální váha, kterou si dovolíš, ale upravdu naprostý minimum pod který nesmíš jít. Na tvojí vejšku by ani 70 kilo nebylo moc, jsi fakt hodně vysoká. takhle jsi moc hubená. Držim palce :)

4 Naty :) | Web | 26. září 2012 v 19:39 | Reagovat

[3]: Děkuju za skvělý komentář.. Páni, třikrát.. to bych nedala, to tě obdivuju, že jsi to zvládla... Jaké to tam pro tebe bylo? Jak na tebe působili doktoři, sestry, lidi tam... a tak? :) Máš pravdu.. Vím, že ta minimální váha není žádný výmysl, něco na tom bude, "usmlouvala" jsem to ještě na docela přijatelnou váhu, taky mi bývali mohli dát i víc.. Měla bych si toho vážit... Vím, že to nejezení na truc nic neřeší.. vážně moc děkuju, tyhle komentáře dokážou tak.. nakopnout a dodat sílu... Díky

5 Misha | Web | 26. září 2012 v 21:25 | Reagovat

Děkuju. :) Jj, na moji podporu už se hrozně těším. Bez něj bych to nedávala.
Jinak to hádání s tím jídlem je úplně stejný jako u nás doma, před pár měsíci. :D :D

6 Rezzy | Web | 26. září 2012 v 21:52 | Reagovat

Rozhodně se nenič kvůli své hloupé mámě! Mrzí mě, že se k tobě tak chová :-( Ale je to tvůj život a nemůžeš si ubližovat kvůli ní, prosím...
Doufám, že kontrola dopadne dobře. A nepřemýšlela jsi někdy nad tím, že by ses doma nevážila tak často? Mě to pomohlo, když jsem neviděla ta čísla. Musela jsem se spoléhat na to, co vidím a naučit se vnímat svoje tělo lépe. Občas se sice zvážím, ale rozhodně ne každý den. Nejspíš ani každý týden :-D

7 Eva | E-mail | 26. září 2012 v 22:48 | Reagovat

Přečetla jsem si všechny komentáře. Je mi líto, že Tvoje máma se chová tak hloupě a tlačí Tě do anorexie znovu. Jak píše Terez, jsi už dospělá a bude fajn, když dokážeš, že jsi dospělejší, než máma. Že se nenecháš vyprovokovat k hloupé hladovce a tím bys všem dokážeš, že jsi neruzumná a nemocná.
To s vářením je taky pravda. Já teda nemám co mluvit, ale váha trochu kolísá a když se nebudeš furt vážit, nebudeš nervózní. Nahraď to měřením, sama vidíš, že Tvoje objemy se krásně zmenšujou a Třeba Tvoje míra v pase při Tvé výšce je fajn. Cvič, jez tak, jak se v rozumných chvílích snažíš a budeš časem spokojená. Znepokojuje mě, že se cítíš tak, že musíš jíst tajně na záchodě. Takový nesmysl, mě by tam vůbec nechutnalo. Pro spolužáky a kamarády nejsi a nemůžeš být tlustá, už proto, že jsi trošku pod Tvou "minimální váhou" z antropu. Ono asi většinu lidí nezajímá, kolik vážíš, akorát jim přijdeš divná jíst na záchodě.
Kontroly se neboj, přece 2 kila dole nemůžou být důvod k hospitalizaci. Zdůrazňuj podle pravdy, že se chceš uzdravit. Uzdravením myslím, že ačkoli budeš dál jeko teď velmi štíhlá, nebudeš na jídlo furt myslet. Nebudeš sledovat váhu a svoje domnělé špeky několikrát denně. Prostě převáží jiné zájmy a tím budeš kamarádštější a pro kluky přitažlivější.
Ty jsi toho zvládla už hodně. Nejdřív svojí oční vadu. Pak jsi dokáza i zhubnout a z oplácané holky se stala štíhlá kráska. Zvládla jsi i hostipalizaci a teď zvládáš i svojí psychicky labilní mámu. Vše je tím, že jsi chytrá. Už jsem myslím psala, že Tě obdivuju, jak hezky píšeš. Tvoje příspěvky jsou čtivé a taky mají velký ohlas. Teď využij svojí inteligenci k odbourání závislosti na tak povrchní věci, jako je váha a vzpouklost břicha. Kočko, jenom já vím, jak je tohle těžké. Taky využij inteligenci k dobrým výsledkům ve studiu, chceš být přeci něčím užitečným. K tomu všemu Ti držím palce, jako každý den.
Eva

8 Cudla | 26. září 2012 v 23:08 | Reagovat

Jsi statečná holka....hlavně bojuj.Na mamku se nezlob,ona se o tebe moc bojí. Já to měla podobně i s tou mamkou. Dneska jsem z toho venku a pochopila jsem,že mně máma miluje. Měla jen o mně hrozný strach a byla z toho tak nešťastná a trápila se tak moc,že už sama nevěděla kudy kam. Musíš mít s mamkou trpělivost stejně tak jako ona s tebou a tvou nemocí.Držím palce :-)

9 terez | 26. září 2012 v 23:08 | Reagovat

Nemáš vůbec zač :) No hele poprví mě dali na Jip jen kvůli tomu, že jsem tam dělala strašný scény, bylo pro mě naprosto nepředstavitelný, že by si mě tam měli nechat, protože mě mamka předtim ani neřekla kam jdu. Když jsme zamířily na psychiatrii, tak mi řikala, že si tam jen s někym pokecám a půjdu. Jenže asi po dvou hodinách čekání přišel primář a řekl, že tam zůstanu... No a pak právě začali ty scény, přesvědčování mamky, že už budu jíst atd... Nevim jestli jsi byla nahoře nebo dole, ale já čekala nahoře na čtverci a za sklem na mě ze školy koukaly ty děti a mezi nima byla i jedna od pohledu anorektička, která před tim byla na metabolce, protože měla 31kg na 169cm, kolik měla v tu dobu co jsem přišla nevim, ale pořád byla příšerně vyhublá... Tak jsem řikala, že takhle rozhodně nevypadám a že tam nepatřim... Jenže pak pro mě přišel jeden doktor, takovej velkej... v tu dobu jsem se ho hrozně bála, ale pak jsem zjistila, že je hrozně fajn... ale ty jsi ho už "nezažila", teď dělá primáře v dětskýho v Bohnicích. No a ten doktor mě vzal za ruku a odvedl mě dolů... Bylo mi 14, první dny jsem skoro pořád břečela, chtěla jsem domů. Nenáviděla jsem setry na Jipce, hlavně Maruši, která je teď asi stále staniční nahoře, tvařila se sice jak andílek, ale hrozně se přetvařovala. Pak mi vadila Ludmila, ale jestli jsi nebyla na Jipce, tak jí asi neznáš, ta byla takový starší a hlavně při druhym a třetim pobytu na mě byla docela krutá... A pak jsem taky neměla ráda Marianu z Jipky, taky taková mladá a ještě se chlubila, že má BMI 18,5 :D Jo a taky jsme se nesnášely se starou staniční z horního oddělení, už od okamžiku, co mě tam přestěhovali... ale ta už tam snad už neni ani jako příjmací sestra, kterou dělala, když jsem tam byla potřetí. Furt mě hrozně hlídala a když jsem tam byla podruhý, tak se přimlouvala za to, aby mě dali na Jip a řikala, že po obědě cvičim i když to nebyla pravda - to tam ještě nebyly kamery. Jinak mi ty sestry ani tak nevadili... Ale jako vadilo mi když mě doktor dával klidovej režim a to bylo docela často, nebo když mě dal na Jipku, to když jsem tam byla podruhý i potřetí...Poprví jsem tam byla jen na tejden začátku pobytu :D No a vůbec nejlepší byla Jipka + klidovej režim + nutri drinky :D  A jako docela zajímavej byl pobyt na Jipce, při druhym pobytu, když jsem tam byla na pokoji za sklem :D s holkou, co na 178cm měla asi 35kg...to bylo fakt něco přišernýho jak vypadala... Ale nakonec jsem si s ní fakt rozuměla. Ale právě Maruše nám tam dělala docela problémy a třeba když jsem byla na záchodě, tak mi ta kámoška řikala, že mi prohledávala věci... A jednou mi i vlezla na záchod, že prej tam cvičim... a já byla fakt zrovna na záchodě... Ale tak na psichiatrii je možný všechno :D A ta Ludmila mě fakt nutila furt ležet a tu kámošku taky - když jsme měli ten klidovej... ani na chvilku jsme si nemohli sednout a museli jsme hlásit pokaždý, když jsme šli na záchod. Ale jako uznávám, že žádnej svatoušek jsem taky nebyla to ne... :D Jo a při druhym pobytu tam byla taky jedna dvanáctiletá holčička, která nechtěla nic jíst, jedla jen zdravý věci - ovoce, cottage, tvaroh... všechno nezdravý odmítala, tak měla po celej pobyt sondu, na konci se ale začala přejídat... No a pak jí nakonec prej poslali do Bohunic, teda po krátkym pobytu doma. Ale při třetim pobytu jsem si tam fakt rozumněla s jednou holku, jsme si tam tahali sladkosti a jedly je ve vaně :D Ale ten třetí pobyt byl takovej uvolněnější a já už byla psychicky mnohem srovnanější. Nejlepší byla hláška staniční z dolního oddělelní Pešanový když mi našla ve věcech sladkosti(to jsme se tam stěhovaly kvůli malování) prej: A to jsi jako anorektička? :D A když to beru takhle zpětně...vlastně to tam bylo občas i fajn...když mě zrovna doktor nijak nemučil a nechal mě žít :D Bylo tam spoustu fajn lidí... No trochu jsem se rozepsala :D Promiň jestli je to nepřehledný, ale psaní mi nikdy nešlo :D Jo a s tim smlouvánim...to je o ničem, já samozřejmě taky smlouvala, ale teď si uvědomuju jaká to byla blbost, to je pro naše zdraví a o tom se smlouvat prostě nedá...

10 natalinka | 27. září 2012 v 7:20 | Reagovat

neber si to tak, to co ti mamka řekla, netuší, jak ti tě to zabolelo.

hm, mě včera zas kamarádka řekla: bože, ty jíš jablko, není to na tebe moc tučný?....dík, potěší.

11 Eva | E-mail | 27. září 2012 v 22:41 | Reagovat

Proč Tě máma tak podráží?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama