Jak to se mnou vypadá teď...

16. září 2012 v 13:48 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Špatně.
Dnes ráno jsem se jen tak ze zvědavosti zvážila - 59,5.
A víte, co je zvláštní? Pořád si připadám děsně tlustě, dokonce ještě víc, než předtím...
To je důkaz, že se svým tělem nikdy spokojená nebudu.
Nevím, jak se mi to vlastně "povedlo" takhle zhubnout.. Možná to bude tím, že zase blázním, počítám kalorie a jakmnile se dostanu nad BMR, vyletím jak čertík z krabičky a mám nutkání to nějak odčinit - buď sport, nebo zvracení.

Rodiče jsou teď na týden pryč, jsem doma jen se sestrou a babičkou. Jestli rodiče přijedou a já budu mít zas nějakých 55...
Ne!!

Včera jsem už chtěla začít s lehkými přibíráky.. jenže se to zvrtlo a když jsem si upekla zdravý pohankovo tvarohový koláč s minimem cukru, vyčítala jsem si ho už jen z principu, že je to sladké, tak jsem zvracela.. Pak jsem si dala ještě čtvrtku, tu jsem taky vyzvracela.. A pak jsem večer "snědla" už jen vanilkový protein s mlékem.

Dneska to teda zkouším znova. Musím přibrat tak 1-2kg, to budu mít za pár dní tímhle tempem.
Odpoledne zase budu péct, jestli se to povede, dám sem recept :)

Tady máte pro představu můj dnešní jídelníček:

Sn: 3 ovesné palačinky se semínky, 1/2 polotučného tvarohu s banánem a medem
Sv: Proteinová tyčinka, bio sojové mléko vanilka 250ml
Ob: Kuřecí prsa na kari s celozrnnými těstovinami, CELÝ jihočeský jogurt borůvka!!!
Sv: Ještě nevím, doplním
Ve: Doplním
2. Ve: doplním

Mám děsné výčitky, bojím se, že zas budu tlustá...
Nesmím na to myslet :/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 dona-gisele | E-mail | Web | 16. září 2012 v 14:18 | Reagovat

jo fakt jim  a myslim, že i dobře. po obědě jsem měla ještě salát, taťka mě pochválil a mamka taky vypadala spokojeně :)
váha se drží, já se cítím docela dobře, jen se pořád chodím prohlížet břicho jako nějaká... :D

ale ty, docela jsi mi vyrazila dech. chodíš zvracet a ještě k tomu takovou zdravou buchtu? panebože, proč? ta váha je zase děsně malá, tohle už nééé.prosimtě, neblázni, vymysli si nějaký tresty za to zvracení. vždyt tvoje tělo z toho musí bejt tak vyčerpaný :(((

2 Karolína :) | E-mail | Web | 16. září 2012 v 14:59 | Reagovat

Po těch článcích (proč Tě tam odvezli) co jsem si přečetla, jsem myslela, že tu bude nějaký pozitiní článek, s krásným jídelníčkem, žádné zmínky o zvracení (to mi vyrazilo dech!!!!), váha nějakých 63 a ono tohle..Naty, Naty-nemám slov...zase hubneš..zase..ach jo..to chceš aby se všechno opakovalo?!..Proč, proč?!....

3 Rezzy | Web | 16. září 2012 v 15:08 | Reagovat

Naty, to mě mrzí, ale nevzdávej to! Já jsem napřed taky chvíli držela váhu, pak zase hubla, pak zase trochu přibrala, pak zase na váze stála a pořád se mi střídaly názory na to, jestli chci hubnout nebo být zdravá... Možná máš pocit, že už to lepší nebude, ale musíš vydržet. Zrovna dneska jsem si nad tím tak přemýšlela a říkala jsem si... čas někdy dokáže vyléčit hodně.
Natálko, vydrž a snaž se nehubnout a nezvracet. Je to otravné, ale chce to prostě trpělivost a všechno se bude postupně zlepšovat. Buď na sebe hodná a mysli pozitivně. Mám tě ráda, jsi opravdu moc milá, chytrá a přemýšlivá slečna :)

4 xo / fettsack | Web | 16. září 2012 v 15:25 | Reagovat

hmm,podla toho co pises,musim zial povedat,ze sa mi vobec nezdas vyliecena,podla toho ako rozmyslas,ze ase vracas a chudnes:( proste by si si nemala vsetko tak vycitat,ved chces pribrat 2kga ked budes vracat a moc cvicis,skor schudnes,zabudni na svoje ana-principy inak a z toho tak lachko nedostanes,poznam to

5 něco o tom vím | 16. září 2012 v 15:40 | Reagovat

hele, zkus si uvědomit, že tím, co děláš neubližuješ jen sobě tím, že třeba už nikdy nebudeš mít děti, Tvůj žaludek brečí tím, jak ho trápíš, krk je v háji ze zvracení.. víš, že Ti může prasknout jícen? MŮŽEŠ UMŘÍT! uvědom si to! ubližuješ ale hlavně ostatním.. udělali Ti rodiče něco? že je takhle trápíš? zkus se vžít do jejich situace.. jak jim asi je? .. a zkus se vžít do situace jiných lidí na světě, kteří třeba nemají, co jíst.. děkují bohu za jeden krajíc chleba a sklenici vody na dva dny a Ty spoustu jídla házíš do záchodu.. uvědom si, že jsi neuvěřitelný sobec.. chceš jen pozornost.. mysli si o mně, co chceš, ale mám vlastní zkušenost.. a dost podobnou - 184 cm, nejnižší váha 56, pak přejídání a bulimie.. vím, jak anorektička i bulimička uvažije.. " koukněte se na mě, jsem zajímavá, bavte se o mně.." .. jsou lidi, co mají třeba rakovinu, umírají v dopravní nehodě, bojují o každou špetku naděje na život a  Ty se tu sebestředně a sobecky dobrovolně zabíjíš.. uvědom si, že nikomu to nepřijde zajímavý.. a pokud máš pořád problém, což evidentně máš, nesnižuju ho, je to nemoc, nepříjemná a musí se léčit, pokud se podvědomě z nižší váhy raduješ, a neříkej, že ne, měla bys uvažovat o znovunastoupení léčby.. tak a tečka, řekla nějaká kráva beze jména, co ví prd, o co jde, že.. ;) gl, třeba Ti to vše jednou dojde :)

6 Naty :) | Web | 16. září 2012 v 16:01 | Reagovat

[5]: Jestliže o tom něco víš, proč teda píšeš, že jsem jen sebestředný sobec? Si asi myslíš, že se jednoho rána probudím zdravá, že to jde udělat mávnutím proutku... Zjevně o tom moc nevíš, tak si něco přečti, léčba může trvat i několik let, víš? O pozornost mi vůbec nejde, jestli si to myslíš.. Je mi to upřímně nějak jedno, klidně blog zruším a budu si to psát někam do deníčku ;)

7 Naty :) | Web | 16. září 2012 v 16:02 | Reagovat

[6]: A já to nedělala proto, že bych chtěla být zajímavá. Vážně miluju, když si to někdo myslí.. No nic, nemá cenu to vysvětlovat někomu, kdo tomu nerozumí... Jestli máš se mnou a mou nemocí problém, klidně z mého blogu odejdi, mně to vůbec nevadí :)

8 natalinka | 16. září 2012 v 16:47 | Reagovat

ne, už se do motola nesmíš dostat!
a s jídelníčkem si nedělej starosti, máš ho krásný!

9 Dydy | E-mail | Web | 16. září 2012 v 18:39 | Reagovat

kočko, neblázni, přece se nechceš vrátit do nemocnice, snaž se s tím něco dělat, musíš myslet pozitivně a nezvracet

10 Jana | 16. září 2012 v 19:28 | Reagovat

Naty a ty víš nějak zhruba podvědomý důvod vzniku bulímie? Pořád se vrtám v reakci tvý mamči, já bych se z toho asi zhroutila, nedokázala bych se s tím vyrovnat a víš co bych udělala? Zůstala bych v bulímii, protože bych věděla, že jí to štve, takový trest za to co mi "provedla". Dost funkční v tomhle případě.
Naty já vím jak se z toho dostaneš. Je to možná primitivní jak facka, ale už to zafungovalo u mě i u Mudr.Petrak - ty se prostě do někoho bezvadnýho, hluboce zamiluješ a časem vypadneš od rodičů a to bude jak vypustit holubičku do nebes. Uvidíš, že to příjde. Podle toho co popisuješ se musíš cítít jak v kleci, v psychický svěrací kazajce. Cítím z těch článků tu úzkost. Přestav si, že budeš mít vedle sebe člověka, který tě bude mít opravdu rád, bude si tě vážit, chránit tě a zároveň to bude tvůj nejlepší přítel, s nikým jiným si takhle dobře nepokecáš a víc nenasměješ - nějáký takový typ, z toho dostal mě. Jsme spolu už pět let a já vím, že mě z toho "vyléčil". Nevím co bych bez něj dělala, kdyby to skončilo jsem zase v tom ... Ale dost o mě, omlouvám se za tak dlouhej výlev. Držím ti palce ať tě potká něco ... co tvůj život změní k lepšímu, veseljšímu, pohodovějšímu. Ze srdce ti to přeju!!!

11 Naty :) | Web | 16. září 2012 v 20:03 | Reagovat

[10]: Jani, děkuju za pěkný komentář. Konečně někdo, kdo to alespoň trochu chápe a nenadává mi do sobců, kteří se chtějí zviditelnit :) Víš, většinou když třeba vyprávím kamarádům to, co je schopná moje mamka z afektu udělat, všichni jen vykuleně koukají.. Třeba když jsem přišla do školy s jinýma brýlema, protože mi mamka dala takovou facku, že mi ty moje silné dioptrické rozlomila. Většina lidí, se kterými o tom mluvím reaguje stejně, jako ty.. Ale já si to hold neuvědomuju, odmalička jsem vedená k tomu, že o mamince nesmím říct křivý slovo... Víš, já to ani nijak nevnímám, že by moji rodiče někdy udělali chybu... Jo, je pravda, že mě ze začátku v hladovění hodně podporovali, dokonce si pamatuju na den, kdy za mnou mamka přišla ráno do pokoje a chválila mě, že jsem den a půl nic nejedla, že "takhle se to při hubnutí musí"... To, jak se ke mně od malička chovala jí vůbec nezazlívám.. A věř mi, že tyhle výlevy jsou u ní dost časté, to jsem tuším i v nějakém článku popisovala, jak už jsem toho měla dost, když mě strčila ze schodů a utekla jsem z domu :) Ale jak už jsem psala, nezazlívám jí to, sama nejsem žádný andílek.. Jsem celkem sobecká, i přes to všechno jsem dál zvracela, myslela jen sama na sebe a tak celkově.. prostě nejsem žádný andílek, trošku mamku i chápu... A ano, vím, že tohle pomáhá hodně lidem. Doufám, že si také jednou někoho takového najdu... To je prý jeden z nejučinějších "léků" :)

12 Jana | 16. září 2012 v 20:03 | Reagovat

[5]: : Četla jsi ty příběhy vůbec? Myslíš, že ta nemoc u ní vznikla jen tak pro nic za nic? Nenapadlo, že někdo ublížil jí ? Podívej se na přístup její rodiny a pak mluv o sobectví.

13 Naty :) | Web | 16. září 2012 v 20:27 | Reagovat

[12]: Díky, ale není to tak úplně pravda.. Trocha sobectví tam bude, říkala to i jedna z mých psycholožek, že jsem egoista a myslím jen na sebe, že už jsem rodiče potrápila dost a že už jsem všem ukázala, že už bych teď mohla přestat :)

14 Jana | 17. září 2012 v 8:46 | Reagovat

Podle mýho to je, ale brutální rozkol. To, že to svý mamce nezatlíváš. Ať jsi vychovaná jak chceš, to jak se k tobě mamka chová, není není normální. Nejjednodušší řešení ze strany takovýho "generála" je, vsugerovat ti, že jsi zatracenej egoista a že si to všechno zasloužíš. Jedno si pamatuj - rodiče by tě měly milovat BEZPODMÍNEČNĚ (když je zrovna nevraždíš ve spánku). To znamená ve zdraví i nemoci, s dobrýma/špatnýma známkama, tlustou i hubenou. Teď jsi uprostřed dění, takže ty souvislosti třeba nevidíš, ale za pár let ti možná dojde, že přístup tvojí mamky sehrál v návratech do bulimíe dominantní roli.

15 Eva | E-mail | 17. září 2012 v 9:33 | Reagovat

Naty, mám Tě ráda a trápí mě to. Kdybys aspoň nezvracela. Taky já bych Ti moc přála někoho, kdo Tě bude mít rád, bude Tě chápat a současně Tě nebude podporovat v anorexii. Snaž se, abys pak mohla s tímhle člověkem mít děti. Napíšu Ti, co mě mrzí a ještě jsem to nenapsala. Já už děti mít nebudu, kdyý se nestane zázrak. Naty, prosím, budu jíst i za Tebe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama