Říjen 2012

31.10.2012

31. října 2012 v 18:17 | Naty
Ahojda :)
Tak dneska už je nálada o dost lepší... S jídlem to jde také už trochu lépe.
Zítra máme už listopad.. To to nějak utíká...
Ale.. Když si vzpomenu na školu, nálada je ještě horší... Vůbec mi to v tom českém systému nejde.. Je to pro mě úplně něco jiného, najednou se učit všechno v češtině.... No, ale to je asi jen výmluva, kterou si vytvářím sama před sebou :D Asi na tom bude mít podíl i ta lenost... Je to ale samý test. Já nic nechápu.. Jsem ztracená, nezvládám to tam.
Proč jsem se sakra hlásila na gympl, když na to nemám?
Jsem rovnou mohla jít někam na učňák... No pochybuju, že bych to zvládala i tam, jsem nepoužitelné nemehlo, tele na všechno.

A tak celkově, zhoršuje se to všechno i doma.. S lidma mluvím méně, než dřív. Spolužáci si už zjevně zvykli na to, že jsem "ta divná, co nikdy nemluví a na kterou to nemá cenu zkoušet mluvit". Příjdu do školy, odsedím to tam, skoro nic nechápu.. Alespoň se snažím předstírat nějakou činnost, se skloněnou hlavou si vybarvuju čtverečky v sešitu, ah, jak záživné!
Za celé dva měsíce mám jen tři jedničky. Pak mám už jen čtyrky a pětky, které převažují...
Snažím se s tím něco dělat, mám doučování z matiky... Ale jsem ztracená.
Kdybych se alespoň snažila v předmětech, které by mi nedělaly problém... Třeba takové ZSV, děják nebo literaturu, to bych se klidně mohla naučit. Předměty, kde se nemusí nijak logicky uvažovat a nic počítat, to je pro mne. Bohužel jsem tak líná lemra, že místo učení ZSV čumim na fotky jídel, na recepty, na workouty... Hm, jak záživné.

Ne ale fakt, musím se sebou něco dělat, takhle už to nejde..
Páteční test z chemie vzdávám. Výpočty nikdy nevypočítám, obávám se, že z chemie, matiky a fyziky hold propadnu...
Ale aspoň v těch dalších předmětech se musím sakra trochu snažit!!!

Dneska jsem byla u doktorky na převážení. A včera u psychny. Ani jedna z nich mi není sympatická, obě jsou strašné.. Nebo jsem strašná já?
Myslím, že to bude tak půl na půl :D

Převážení jsem se hrozně bála. Pro jistotu jsem se před dvěma dny nadopovala psylliem. Nedělá mi to vůbec dobře, ani ta lžička. Už po té lžičce jsem hrozně nafouklá, plynatím a podivně mi žbluňká v žaludku a ve střevech. Včera jsem ale na posezení spořádala asi 50g a zapila to dvěma litry vody. To mi vždycky přidá na váze, nafoukne mě to a vůbec se nemůžu vyprázdnit, takže se to ve mně všechno drží.
Vím, není to zrovna zdravý způsob.. Ale pořád lepší než se nalít 5ti litry vody...
Ještě jsem na sobě měla džíny a plný močák, váha 63,3.
Na jednu stranu mě to znepokojilo, ještě když vidím to obrovské břicho.. A ano, nekecám, opravdu je obrovské, po té vláknině se úplně neuvěřitelně nafukuju, přidám fotku, abyste mi to věřily :D
Na druhou stranu se ale uklidňuju tím, že to přece nemůžou být špeky, že je to zaplnění, že to břicho za pár dní splaskne...
Bohužel to ve mně vyvolává hrozné pocity a tendenci hubnout, ubírat na jídle... Zbavit se toho břicha.
Ne, to nejde.. Je to zaplnění, za pár dní to zmizí...


S jídlem jsem se dneska přemáhala. Plánovala jsem si mnohem míň, nějak jsem na to neměla chuť. Mamka ale upekla další celozrnný chleba.. Nikdo jiný ho nejí, než já (mamka má radši bílé pečivo, táta přeferuje obarvené kaiserky s "celozrnnou příchutí" v domění, že je to kvalitní a čerstvé celozrnné pečivo). Ha, to tak :D Mražené polotovary, plné chemie. A pěkně dobarvit karamelem...
Ne, ale fakt. Na tohle jsem strašně háklivá. Když třeba sestra příjde z nákupu, přinese úplně černý "celozrnný" chleba za nějakých 6kč (obrazně řečeno) v domění, že dělá něco pro své zdraví... Nebo když si někdo koupí jen tak ke svačině tři "černé" rohlíky s tím, že se po nich hubne :D :D Tomu se jen tiše směju.. Ano, tiše. Nebudu plýtvat slovy a poučovat je, kazit jim iluze... Akorát by pak měli kecy, co si to vymýšlím, že čím je přeci chleba černější, tím je zdravější :D
A také ten slavný mýtus, že je bílé pečivo jen samý tuk, zatímco celozrnné je úplně bez tuku :D
Ach bože, z toho taky nemůžu no :D Jistě jistě, bílý rohlík je opravdu plný tuku, proto se doporučuje při protisračkové dietě, aby to prohnalo ještě víc, že..

Teď jsem ale zase odbočila. No shrnu to tak, že není nad domácí pravé celozrnné poctivé pečivo, které má krásnou přirozenně světlounce celozrnnou barvičku :))

Už vím, kde jsem skončila. Mamka ho tedy upekla jen pro mě.. Asi se jí zdálo, že jím málo pečiva, nevím no :D Tak přece si ho nebudu nandavat na talíř a vyhazovat, jako nevděčný spratek.. Když už se s tím pro mě pekla s láskou, taky ta celozrnná mouka něco stojí... No tak by to bylo ode mě vážně morálně hloupé to nesníst a nedát si...
No jo, jsou to sacharidy, a díky tuně semínek i tuky.. Ale je to zdravé, rozhodně zdravější, než dva křehké plátky, a to i přes ty kalorie :D

Takže mám dneska takový pečivový den no... Tu snídani jsem si opravdu vychutnala. Koupila jsem si bio arašídové máslo ve slevě, bez přidané soli a cukru, je vynikající :) Dělám si i domácí, ale někdy jsem prostě hrozně líná no...

Od snídaně se to ale zase začalo lámat... Jsem hrozně nafouklá po tom psylliu.. a vážně mě to od pořádného jezení odrazuje... Takže zbytek dne je už slabší no.
Alespoň jsem ale pokryla bazál...

Sn: Velký clzr chleba s arašíďákem a džemem (mega vrstva), plátek clzr chleba s Lučinou pažitkovou, káva s mlékem
Sv: Plátek clzr chleba s gervais a šunkou a ledovým salátem a rajčetem
Ob: Racio freestyle 25g
Sv: 5clzr piškotů, káva s mlékem
Ve: Kousíček clzr chleba (cca 15g), gervais a šunka
30min po "večeři": Ovofit višňový a hrstička dobré vlákniny skořicové

Jo a ještě něco :D Možná vám to bude připadat málo a tak... Ale opravdu nevidíte ty vrstvy, co jsem schopná si na jeden chleba vymazat... Většinou je ta vrstva ještě silnější, než samotné pečivo :D Já prostě nenávidím takové ty suché výrobky, suché piškoty (ty na svačinu si máčím do kafe) a tak podobně.. Ani si nedokážete představit, jak jsem v Motole trpěla, když nám dávali suchý rohlík :D

Jen tak pro představu, toho arašídového másla bylo cca 70g, a té Lučiny byla půlka toho rodinného balení, takže asi pěkných 100g :D :D. Toho Gervais už bylo o trochu méně, za celý den jedna ta 80g krabička.

Nechápu, jak někomu může stačit na jedno pečivo směšných 20g gervais :D Když už to tam mažu, tak aspoň pořádně :D :D

Nothing...

30. října 2012 v 18:34 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Všechno je špatně...
Nic nejde...
Všechno je k ničemu... Nic za nic nestojí...

Nevím, co mi zase je...
Od "oběda" jsem nic nejedla...
Ne snad proto, že bych chtěla být vychrtlá, zhubnout...
Prostě na jídlo nemám náladu, chuť...
Kalorie neřeším, v minulých dnech jsem se přemáhala, abych alespoň pokryla bazál.. Teď je mi to ale jedno...

Ach jo, ani nevím, proč to sem píšu, zase jeden z těch "smysluplných" článků...

Napíšu, až.... budu pozitivně naladěná
Bude to vůbec někdy???

28.10.2012

28. října 2012 v 17:08 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Ahooj :)
Změna času, super.. Jsem líná si přeřizovat všechny budíky, takže jen doufám, že zítra nevstanu do školy o hodinu dřív, na tohle mám talent...;)
Ach jo, do té školy se mi tak nechce.. Vždycky si řeknu, že se budu celý víkend učit, a pak si na to vzpomenu v neděli v deset večer no :D :D
Ale dneska jsem se učila ve fitku.. Ano, je to děsně zvláštní, člověk by si řekl, že si z toho nic přece nemůžu zapamatovat.. Ale u mně to funguje suprově, naopak si to pak pamatuju ještě víc, než když si k tomu jen tak sednu :D Takže dělám dvě užitečné věci současně - Učím se, a cvičím na stepperu, nebo na rotopedu.. Akorát u běžícího pásu mi to moc nejde no :/
Po dlouhé době jsem tam zase zašla.. Nebyla jsem tam už snad dva měsíce, hryže mě svědomí :D No vyžebrám od taťky další permanentku a začnu tam chodit tak 2-3x týdně...
Doufám, že se nevypracuju ke stejným hovadinám, jako kdysi. Nikdy jsem vám to tuším vlastně ani nenapsala.. Ale vždy jsem ve fitku musela být do doby, než přístroje ukázaly 777 spálených kalorií. Ano, 7 je překvapivě mé oblíbené číslo :D
To by nebylo zas tak náročné, kdybych k tomu nehladověla, že... Stávalo se mi, že jsem se tam už těch posledních 20min strašně mučila, tekl ze mě pot, nemohla jsem popadnout dech, omdlévala jsem.. Ale stejně jsem to tam "musela" dojet až do konce ;). Jednou mi dokonce i spadly brýle na zam, průšvih, že.. Ale já bych bývala byla schopna brýle kvůli pitomým kaloriím obětovat. Naštěstí mi je nikdo nerozšlápl... Kolikrát už jsem tam omdlévala tak, že se na mě lidi tak.. divně koukali, nemohla jsem popadnout dech, černo před očima.. Ale stejně jsem dál šlapala a šlapala. Celkem se divím, že mě z toho fitka nevyhodili :D

Teď už jsem ale o něco rozumější. Nebo rozumnější? Teď nevím, omluvte prosím můj pravopis :D
Záměrně jsem hned na začátku ukazatel kalorií přepla na ukazatel vzdálenosti.. Cítím se.. Volněji :)
Byla jsem tam 1hod10min a je mi moc fajn, ani nevím, kolik jsem spálila, neřeším to :D

Přesto mě pořád štve jedna věc... Podvědomně chci hubnout. Vím, že nesmím, že je to blbost.. Ale prostě ty tendence ubírat na jídle, přidávat na pohybu, ušetřit co nejvíc kalorií, touha po hubnutí... Ale je to blbost. Musím tomu odolávat... Obávám se, že do toho zase trošičku padám... Vím, že mě za to asi ukamenujete :D Ale vážně se snažím být zdravá a normální.. Hold se prostě opět střídají ty pocity, někdy převažuju JÁ, někdy anorexie...

Už jsem strašně dlouho nezvracela :) Jsem na sebe hrdá. Už se mi ani nestává, že bych se chtěla přejídat, nebo že bych odolávala mléčné čokoládě, domácím bábovkám a tak podobně... Když se něco upeče, tak si dám třeba 1-2 kousky, a to mi stačí... Rodiče jsou spokojený, já taky, výčitky ani nebývají.
Možná si ale ještě pamatujete, jaký jsem vždy bývala čokoholik. Přejídala jsem se vždy mléčnou čokoládou, čokoládových sušenek.. Ale opravdu už toho mám dost, opravdu jsem se toho za tu dobu mrtě přejedla, teď už mléčnou čokoládu nechci ani vidět :D Jo, hořká je fajn, nebo karobová.. Ale před pár dny jsem si v makru s taťkou "pro radost" koupila balení mini čokoládiček po 20g. Dala jsem si jednu.. A vůbec mi ta mléčná čokoláda už nechutná. Nějak jsem to spolkla, ale myslela jsem, že se pobleju :D Fuuj, co mi na tom mohlo vždycky chutnat?


Každopádně nevím, jak to se mnou teď bude.. Opět je to jako na houpačce. Asi to nechám volně plynout... Na jednu stranu bych strašně chtěla hubnout (obzvlášť po tom, co jsem dnes ve vero modě viděla džíny skinny, na délku by mi padly, ale velikost 25? Kdybyste viděly ty nohavičky... Brr. To ve mně vyvolalo hrozné pocity, dokonce jsem si to vzala do kabinky, těžce jsem se do toho nasoukala, ale nemohla jsem to dopnout a myslela jsem, že ty džíny rupnou :D
Na druhou stranu ale vím, že je to blbost.. Je lepší být zdravá a šťastná.. Ikdyž.. No nevím.

V úterý mám kontrolu. Doufám, že to dopadne dobře a že tu psychnu alespoň na půl roku setřásnu :D
Fakt jí nesnáším, je mi hrozně nesympatická, taková stará paní, no... Nevím, nemám jí ráda.
Stejně jako moje praktická doktorka.. A mé předešlé psycholožky :D

Prase...

25. října 2012 v 15:51 | Naty
Ach jo, je mi z toho na nic...
Od rána do večera jen žeru, žeru, žeru... 20min pohybem to fakt nevyrovnám...
Divím se, že ještě nemám metrák.. Teda, možná že už mám, na váhu si stoupnu až zítra, ale děsim se toho...
Tohle jsem od rána snědla, ani to tu nebudu rozepisovat do 5 odstavečků, jím pořád a bez ohledu na to, jestli to je svačina, nebo večeře...

Jáhlová kaše s mákem (hodně doslazená sirupem)
1/2 hořké čokolády
Plátek CLZR chleba s arašídovým máslem
Celozrnné lívance s bílým jogurtem a tvarohem, hodně medu
Velký kousek ananasu
4 tenké rýžové chlebíčky s gervais, šunkou a fr. sýrem
puding s piškoty a medem (1pl pudingového prášku, mléko, 7 piškotů, hodně medu)
Miska domácího zapékaného musli (cca 50g) s mlékem

No fuj, fuj, a ještě jednou fuj...
Nechápu se, tohle jsem schopná spořádat za jeden den..
Brzy budu mít metrák.. A ne, přibírat už opravdu nepotřebuju :D

Chce to nějaký režim... Nic přísně redukčního, snad ani nic redukčního.. Ale nějak si to rozdělit do těch denních jídel, tohle fakt není možné...

Edit:
Řekla jsem si sice, že do večera už nic jíst nebudu.. Ale až přijedu z Čínštiny, dám si ještě protein s mlékem.. Chci, aby mi tělo věřilo, aby vědělo, že jídlo bude dostávat pravidelně...

Uíí, "prázdniny" :)

24. října 2012 v 17:40 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Táák, a máme tu "prázdniny".
Proč to dávám do uvozovek?
Protože se divím, jak někdo může nazývat pitomé dva dny navíc prázdninami.. Na minulé škole podzimní prázdniny trvaly dva týdny.. Tohle je na nic :/
Ale ne, takhle je to lepší, alespoň tam teď každý den nemusím trčet do 17:45ti...

Nakonec jsem dnes na tom převážení nebyla, mamka si spletla týden, kdy mám kontrolu, takže až myslím někdy příští středu. Nevadí, je mi to jedno...
Ale nechce se mi tam. Ne snad z toho důvodu, že bych se bála té váhy, to vůbec, teď přibírám a vidím to na sobě. Možná si to jen namlouvám, ale nějak mi sílí ruce, bříško trošku roste, a dokonce mi začíná být i malá podprsenka :D Ale je to na nic, ať dělám co dělám, od pasu nahoru stejně budu pořád vypadat jak z koncentráku.. Přiznávám si to, nechutně mi lezou klíční kosti a všechny šlachy v jejich okolí.. A na světle i kosti mezi tím, co kdysi bývala prsa :D Tohle si prostě neobalím, ani kdybych přibrala 5kg.. Stejně jako nohy, vnitřní stehna mám teda pěkný, ale jinak to tak hrozné není.. Mou nejproblematičtější partií je to břicho :/

Nic zvláštního přes ty dva dny neplánuju... Rodiče budou doma, ach jo, takže jako vždy.. Určitě si teď pomyslíte, že jsem nevděčný spratek, co si rodičů neváží.
Když je taťka doma, tak mi to vůbec nevadí, naopak.. Ale co se týče mamky.. No, abych to shrnula. Prostě nemám za potřebí celý den poslouchat, jaké jsem tele, jaké jsem prase, jak všechno dělám špatně, jak jí ničím život, jak všechno na co sáhnu podělám.. Opravdu nemám zapotřebí každých deset minut (ne, teď opravdu nepřeháním) poslouchat řev, nechávat se fackovat.. Vůbec se nedivím ségře, že se v tyto dny snaží držet mimo domov. Kdybych měla kam a s kým jít, také bych tu netvrdla...


Našla jsem v počítači plno fotek z dětství.. I nějaká videa z doby, kdy mi bylo pět let, docela jsem se nasmála :D ,,Lyžování mě bavííí, ale zlobim se, že mi Velča žíká emanéé, plotože nosím kuliichh!!" :D

Během večera vás i po dlouhé době oběhnu :D

Užijte si volno :))

22.10.2012

22. října 2012 v 16:25 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Možná už jsem někde zmínila, že mi zase klesla váha. Přitom jím vážně dostatečně a nijak zvlášť to neřeším.. Měla jsem 59,6, dneska ráno 60,2. Ve středu jdu na převážení. Opravdu se teď snažím, kdybych měla pod 60, rehospitalizaci mám jistou...

Obzvlášť teď, když jsem našla spřízněnou dušičku. Moc vám tu o tom psát nebudu.. Měli byste mě za blázna. Ale on je anděl. Známe se jen přes internet, nevím proč, mám k němu důvěru.. Vždycky mi skvěle poradí, vyslechne, podrží.. Strašně moc toho pro mě dělá a strašně mi pomáhá. Řekla jsem mu snad o všem, a ta jeho reakce.. No kam se hrabe moje psycholožka. Psycholožce platím 600na hodinu a ani z daleka mi takhle nepomáhá.
S M. jsme se prostě našli.
Neznáme se osobně... Nevím, jak ten vztah popsat. Mám pocit, že o mně ví všechno, i to, na co bych sama nepřišla. Bydlí docela blízko.. Ale zatím jsme se domluvili, že se setkávat zatím nebudeme. Máme k sobě takový.. No, nevím, jak ten vztah popsat. Píšeme si naprosto otevřeně, můžu mu napsat všechno.. Mám pocit, jako kdybychom se znali z minulého života. Máme akorát strach, že kdybychom se setkali, tenhle vztah mezi námi by to zničilo. Zatím to setkání.. Prostě nejde. Ráda bych se s ním setkala.. Ale vážně by to všechno hodně změnilo.
Ale jak píše on: Jednou budeme stát proti sobě a všechno si řekneme. Nevím, kdy, ale jednou určitě.

Víc.. Vám tu napsat opravdu nemůžu, měli byste mě za blázna :D

Když jsem to psala pár z vás např v chatu.. Skoro všichni mi psali: ,,A co když je to fake?".
Já.. Nevím. A když nad tím přemýšlím, je mi to vlastně jedno. I kdyby to byla ve skutečnosti stařenka s pěti očima a s 57mi prsty, bylo by mi to jedno. Mám ho ráda tak, jak se prezentuje, jak se chová.. Na ničem víc mi zatím nezáleží. I kdyby to byl 60ti letý úchyl, bylo by mi to jedno. I tak by to pořád byl můj anděl, který mi moc pomáhá, který na mě má dobrý vliv a který má velkou zásluhu na tom, že mám skutečně vůli se vyléčit...


To by bylo všechno o mém anděli.
Teď vám musím napsat něco, co se mi děje...

Jídla se teď.. Vůbec nebojím. Ano, mám občas slabší chvilky, kdy nad tím moc přemýšlím, ale většinou to neřeším, jím, jak tělo chce. Klidně si jdu ještě v devět večer pro rýžový chlebíček s Lučinou, šunkou, a rajčetem, nebo dokonce pro kus hořké čokolády.. A neřeším to. Ano, večer se nemá jíst nic těžkého a tak podobně... Ale proč bych nemohla? Jím, co chci a kdy chci. Nepřibírám po tom, naopak mi teď ta váha ještě klesla. Mám 3kg pod svou minimální váhu z antropologie, můžu si dovolit dát tělu, co chce.. A jsem šťastná. Kalorie už třetím dnem nepočítám.

Dneska ráno jsem si udělala pohankovou kaši s mákem a rozinkami. Pak jsem si dala ještě dva kousky kakaovo-jablečné buchty, co máma dělala, nic dietního, znáte to :D Ale to mi je jedno, říkám, nějak mě to poslední dobou moc nezajímá, jím, na co mám chuť.
Bylo mi nějak špatně, autobus měl jet až za 15min, tak jsem se ještě natáhla na gauč. V autobusech jsem spala, a první hodinu ve škole mi nebylo vůbec dobře. Ne přímo na zvracení, ale prostě.. Tak divně od žaludku, nevím, jak to popsat.

Šla jsem za třídní, jestli by mě uvolnila. Ona řekla, že ano, že ale musím zavolat mamce a zeptat se jí, jestli mě smí pustit. Máma na mě do telefonu křičela, co je mi zase špatně, že to mám z toho jídla, že se určitě zase přejídám a tak podobně. Opět jsem zopakovala otázku. Svolila to, tak jsem odešla a jela domů.
Pak mi ale mamka opět volala. Začala na mě opět křičet, že se mi to stává pořád. Aha, takže jednou za dva měsíce je pořád? Někteří spolužáci jsou na tom hůř.
A taky mě seřvala, že se přejídám, proč to zase dělám, že jsem určitě vyžrala zase celý pekáč buchty, jestli jsou zase na zemi drobky od toho, jak jsem hltala, ať si jí nepřeju.. A tak podobně.

Tohle se mě dotklo. Rozbrečela jsem se a řekla jí, že to není pravda, ať mi to nepředhazuje, že mě to strašně uráží a stahuje. Jím prostě tak, jak mi vyhovuje, ano, možná jím více, než ostatní.. Ale proč bych sakra nemohla??
Mám pod svou minimální zdravou váhu, jím tak, jak chci, neřeším to. A on mě bude někdo podezírat, že se přejídám? Není to na místě.. Až budu mít zdravou váhu, nebo 27kg nad a pořád snídat, jako král, pochopím to. Ale teď?
Vážně se mě to dotklo. Chvíli jídlo neřeším.. A pak zjistím, že jím jako prase.
Zamýšlela jsem se nad tím.. A možná to opravdu přeháním. Možná jím fakt hodně. Co když se s tímhle zase prožeru k nadváze?
Od té snídaně jsem měla jen kousek lososa a dušenou zeleninu, a to už je mi dobře. Večer plánuju už jen asi nějaký rýžový chlebíček s něčím, nevím... Nechci být nenažrané prase, co se přejídá. Jím fakt asi hodně.
Zítra si dám k snídani jen jogurt a rýžový chlebíček. Nechci se přejídat, nechci být tlustá :(

Pak mi volal táta. Prý, co mi je. Řekla jsem mu, co mi máma říkala, a jak se mě to dotklo. Táta se mě naštěstí snažil uklidnit, ať si to neberu k srdci, že máma někdy neví, co říká, a tak dále...


Nevím, co mám dělat. Mám teď superrychlý metabolismus a jsem hubená, to byl můj sen. Dokonce i šťastná a mám podporu, to je ještě lepší.. Proč mě teda musí pořád někdo zase stahovat dolu?

Budu si o tom s mamkou muset promluvit...

I believe....

20. října 2012 v 1:14
Věřím v zázraky.
Věřím na anděly.
Věřím na osud...

19.10.2012

19. října 2012 v 21:24 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Omlouvám se, že nepíšu....

Co nového ze života?
Asi se stal zázrak....

Nechci nic zakřiknout, brzy se ozvu, držte se!! ;)

15.10.2012

15. října 2012 v 20:44 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Ahoj, tak jak bych začla...
Už jsem se tu setkala s více negativními komentáři. Jediné, co vám na to řeknu je tohle:
Drží vás na mém blogu někdo? Nutí vás někdo, abyste sem chodili?
Nemyslím si.
Pokud se tady někomu něco nelíbí, ať sem prostě nechodí. Jestli se někomu nelíbí mé články, ať je nečte.
Je to můj blog a můžu si sem psát, co chci. Píšu to hlavně pro sebe, a pak také pro lidi, které to zajímá. Jestli vás to nezajímá, nechoďte sem. Je mi to fakt jedno.

Každopádně si na SVŮJ blog budu psát, co budu chtít. Je to svým způsobem můj deníček. Nebudu se tu kvůli nikomu krotit, jak už jsem řekla, nikoho nenutím, aby to četl.
Léčba PPP je na dlouhou trať, často to trvá i déle, než samotná nemoc. Nemůžete mě chytat za slovo a brát mě vážně, to, že jednou řeknu, že se vyléčit chci a podruhé, že nechci, nemusí to hned znamenat, že je to definitivní rozhodnutí.

To je asi vše, co jsem vám k tomuto tématu chtěla říct. Ano, pořád si tu stěžuju, jak mám děsnou postavu a tak podobně. To si jako myslíte, že to píšu kvůli tomu, aby mi to ostatní vyvraceli a aby mě litovali? O žádnou lítost nestojím, ani nemám za potřebí, aby mi to někdo vyvracel. Prostě ze sebe chci ty pocity jen vypsat, nemusí to hned znamenat, že chci slyšet názor ostatních.


Dále se omlouvám všem SB, že neobíhám.. Není čas, nálada... Za to se moc omlouvám, pokusím se to co nejdřív napravit.. Hlavně si to prosím nevykládejte tak, že si jen nechávám komentovat články a na ostatní kašlu. Oběhnu vás co nejdřív, slibuju...

Jinak v mém životě nic nového. Začínám pomalu pochybovat, že má něco nějaký smysl... S nikým se nebavím, se všema se jen hádám, všem jsem na obtíž, držím se stranou od lidí.. Ve škole si sedám záměrně sama, bohužel chci mít svůj klid i tam.. A prostě nemám ráda ten pocit, že se na mě někdo dívá, že se mnou mluví... Na jednu stranu bych chtěla být neviditelná, ale přesto se snažím nějak mlčky vyniknout a upozorňovat na sebe? Ano, tohle si přiznám, ale nějak to sama nechápu...
Ve škole katastrofa, nic mi nejde, všechno jen kazím... Alespoň s jídlem to (ne)jde.. Nevím, jím cca 1800-2200kcal denně.. Zatím jsem se nevážila, takže nevím, jaký to bude mít dopad na moji postavu...
Obvykle bych řekla, že už se těším na víkend.. Ale já se na víkend netěším, netěším se vůbec na nic, těším se, až si budu moct někam lehnout a prostě jen tak ležet, nic nevnímat, nepřemýšlet... Nevím, co se mnou zase je.
Tohle jsem měla i minulý rok, ale vysvětlovala jsem si to tak, že je to kvůli mému špatnému stravování.. Teď se stravuju celkem dobře, ale ty pocity se vracejí do starých kolejí...


Jen tak mimochodem, poslední dobou mám takový problém, a vůbec nechápu, čím to může být. Prostě se mi na těle dělají takové zarudlé boule, velké asi jako pupík. Když se na to šáhne, je to jako normální boule... První se objevila na břiše asi v dubnu, to mi ale po čase zmizelo, tak jsem to neřešila. Pak to samé na ruce, na chirurgii mi to vyřízli s tím, že je to nejspíš boule tukového charakteru, příčina neznáma. Nedávno se mi po pár měsících objevila další, tentokrát nad okem. Byla jsem s tím na očním, řekli mi to samé, co na chirurgii, ale tohle zmizelo samo. A teď mám zase na břiše a pro změnu nad druhým okem.. Vůbec nechápu, čím to je. Nemá s tím někdo zkušenost? :)

Ještě bych ráda znala váš názor na další věc - tentokrát energetický příjem (ano, už zase s tím prudím). Kolik myslíte, že je ideální příjem pro udržení váhy? Je mi 15let, výška 184, váha 60-62kg, 17% tuku v těle, běžně aktivní, 1x týdně aerobní aktivita, 3x týdně workout, každý den desetiminutové posilování.. Kolik myslíte, že je ideální příjmout, když mám bazál +-1500kcal? Díky za rady :)


To je pro dnešek vše. Doufám, že se vám daří, brzy vás oběhnu.. A ještě jednou se omlouvám


Nevím...

14. října 2012 v 10:20 | N |  Můj deníček a jídelníček
Omlouvám se za své výlevy...
Až si ujasním, co vlastně chci, napíšu.