22.10.2012

22. října 2012 v 16:25 | Naty |  Můj deníček a jídelníček
Možná už jsem někde zmínila, že mi zase klesla váha. Přitom jím vážně dostatečně a nijak zvlášť to neřeším.. Měla jsem 59,6, dneska ráno 60,2. Ve středu jdu na převážení. Opravdu se teď snažím, kdybych měla pod 60, rehospitalizaci mám jistou...

Obzvlášť teď, když jsem našla spřízněnou dušičku. Moc vám tu o tom psát nebudu.. Měli byste mě za blázna. Ale on je anděl. Známe se jen přes internet, nevím proč, mám k němu důvěru.. Vždycky mi skvěle poradí, vyslechne, podrží.. Strašně moc toho pro mě dělá a strašně mi pomáhá. Řekla jsem mu snad o všem, a ta jeho reakce.. No kam se hrabe moje psycholožka. Psycholožce platím 600na hodinu a ani z daleka mi takhle nepomáhá.
S M. jsme se prostě našli.
Neznáme se osobně... Nevím, jak ten vztah popsat. Mám pocit, že o mně ví všechno, i to, na co bych sama nepřišla. Bydlí docela blízko.. Ale zatím jsme se domluvili, že se setkávat zatím nebudeme. Máme k sobě takový.. No, nevím, jak ten vztah popsat. Píšeme si naprosto otevřeně, můžu mu napsat všechno.. Mám pocit, jako kdybychom se znali z minulého života. Máme akorát strach, že kdybychom se setkali, tenhle vztah mezi námi by to zničilo. Zatím to setkání.. Prostě nejde. Ráda bych se s ním setkala.. Ale vážně by to všechno hodně změnilo.
Ale jak píše on: Jednou budeme stát proti sobě a všechno si řekneme. Nevím, kdy, ale jednou určitě.

Víc.. Vám tu napsat opravdu nemůžu, měli byste mě za blázna :D

Když jsem to psala pár z vás např v chatu.. Skoro všichni mi psali: ,,A co když je to fake?".
Já.. Nevím. A když nad tím přemýšlím, je mi to vlastně jedno. I kdyby to byla ve skutečnosti stařenka s pěti očima a s 57mi prsty, bylo by mi to jedno. Mám ho ráda tak, jak se prezentuje, jak se chová.. Na ničem víc mi zatím nezáleží. I kdyby to byl 60ti letý úchyl, bylo by mi to jedno. I tak by to pořád byl můj anděl, který mi moc pomáhá, který na mě má dobrý vliv a který má velkou zásluhu na tom, že mám skutečně vůli se vyléčit...


To by bylo všechno o mém anděli.
Teď vám musím napsat něco, co se mi děje...

Jídla se teď.. Vůbec nebojím. Ano, mám občas slabší chvilky, kdy nad tím moc přemýšlím, ale většinou to neřeším, jím, jak tělo chce. Klidně si jdu ještě v devět večer pro rýžový chlebíček s Lučinou, šunkou, a rajčetem, nebo dokonce pro kus hořké čokolády.. A neřeším to. Ano, večer se nemá jíst nic těžkého a tak podobně... Ale proč bych nemohla? Jím, co chci a kdy chci. Nepřibírám po tom, naopak mi teď ta váha ještě klesla. Mám 3kg pod svou minimální váhu z antropologie, můžu si dovolit dát tělu, co chce.. A jsem šťastná. Kalorie už třetím dnem nepočítám.

Dneska ráno jsem si udělala pohankovou kaši s mákem a rozinkami. Pak jsem si dala ještě dva kousky kakaovo-jablečné buchty, co máma dělala, nic dietního, znáte to :D Ale to mi je jedno, říkám, nějak mě to poslední dobou moc nezajímá, jím, na co mám chuť.
Bylo mi nějak špatně, autobus měl jet až za 15min, tak jsem se ještě natáhla na gauč. V autobusech jsem spala, a první hodinu ve škole mi nebylo vůbec dobře. Ne přímo na zvracení, ale prostě.. Tak divně od žaludku, nevím, jak to popsat.

Šla jsem za třídní, jestli by mě uvolnila. Ona řekla, že ano, že ale musím zavolat mamce a zeptat se jí, jestli mě smí pustit. Máma na mě do telefonu křičela, co je mi zase špatně, že to mám z toho jídla, že se určitě zase přejídám a tak podobně. Opět jsem zopakovala otázku. Svolila to, tak jsem odešla a jela domů.
Pak mi ale mamka opět volala. Začala na mě opět křičet, že se mi to stává pořád. Aha, takže jednou za dva měsíce je pořád? Někteří spolužáci jsou na tom hůř.
A taky mě seřvala, že se přejídám, proč to zase dělám, že jsem určitě vyžrala zase celý pekáč buchty, jestli jsou zase na zemi drobky od toho, jak jsem hltala, ať si jí nepřeju.. A tak podobně.

Tohle se mě dotklo. Rozbrečela jsem se a řekla jí, že to není pravda, ať mi to nepředhazuje, že mě to strašně uráží a stahuje. Jím prostě tak, jak mi vyhovuje, ano, možná jím více, než ostatní.. Ale proč bych sakra nemohla??
Mám pod svou minimální zdravou váhu, jím tak, jak chci, neřeším to. A on mě bude někdo podezírat, že se přejídám? Není to na místě.. Až budu mít zdravou váhu, nebo 27kg nad a pořád snídat, jako král, pochopím to. Ale teď?
Vážně se mě to dotklo. Chvíli jídlo neřeším.. A pak zjistím, že jím jako prase.
Zamýšlela jsem se nad tím.. A možná to opravdu přeháním. Možná jím fakt hodně. Co když se s tímhle zase prožeru k nadváze?
Od té snídaně jsem měla jen kousek lososa a dušenou zeleninu, a to už je mi dobře. Večer plánuju už jen asi nějaký rýžový chlebíček s něčím, nevím... Nechci být nenažrané prase, co se přejídá. Jím fakt asi hodně.
Zítra si dám k snídani jen jogurt a rýžový chlebíček. Nechci se přejídat, nechci být tlustá :(

Pak mi volal táta. Prý, co mi je. Řekla jsem mu, co mi máma říkala, a jak se mě to dotklo. Táta se mě naštěstí snažil uklidnit, ať si to neberu k srdci, že máma někdy neví, co říká, a tak dále...


Nevím, co mám dělat. Mám teď superrychlý metabolismus a jsem hubená, to byl můj sen. Dokonce i šťastná a mám podporu, to je ještě lepší.. Proč mě teda musí pořád někdo zase stahovat dolu?

Budu si o tom s mamkou muset promluvit...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eva | E-mail | 22. října 2012 v 17:20 | Reagovat

Jsem prostě moc ráda. Jíš a nepřibíráš, to je přece krása. Začínáš se mít zase ráda. Tvoje máma patří opravdu na psychinu. Ty se vrátíš z léčby anorexie, máš zase (mírnou) podváhu a ona Ti vyčítá, že se přejídáš. Neber to prosím vážně.

2 dona-gisele | Web | 22. října 2012 v 17:44 | Reagovat

Jsem moc ráda, že se ozýváš.
Mám radost z té tvé zpřízněné dušičky. Je dobře, že si chcete zatím jenom psát, po setkání byste třeba mohli na sebe změnit názor. Pokud to cítíš tak, jak píšeš, tak jsem jenom ráda a pro tebe to je to nejlepší. Je krásný, když někomu můžeš říct/napsat úplně všechno, neostýcháš se.. Ty slova, který ten dotyčný psal, byly fakticky krásný, dlouho jsem nečetla něco tak emočního.
Je dobře, že jste se poznali aspoň stylem - facebook-. Moc mě to těší a jsem ráda i za tebe

A k tomu tvýmu jídlu - je pěkný, že jíš, kdy a co chceš, že se jídla nebojíš, ale tu tvoji váhu nechápu. Ten 6. odstavec od spodu mě moc potěšil, píšeš tam tak rozumně..ale ten o kousek dál je už horší. A ještě horší je to, že za to může tvoje máma. Já bych to být tebou už opravdu začala řešit, tohle není normální a tobě to na léčení (psychiky) opravdu nepomáhá. Tohle není mamka..bohužel. Já možná chápu to, že už si s tebou prožila hodně, ale teď by ti věřit už sakra mohla.
Škoda, že ta mamka je taková, kdyby jejích slov nebylo, tak ty budeš zase o kousek dál. Jíš pěkně, ale po konverzaci s ní tě zase chytají ty pocity, že bys měla jíst méně.. tohle je prostě tou mamkou.
Nechci ti radit, ale já bych rozhodně zašla za taťkou, pořádně mu vysvětlila tvůj problém s mamkou, a pak byste si mohli všichnio tři promluvit. Udělej to ale co nejdřív, tohle tě ničí!

3 dona-gisele | Web | 22. října 2012 v 17:45 | Reagovat

*spřízněné

4 Vendy | 22. října 2012 v 17:50 | Reagovat

ahoj,já už ti sem psala,že anorexie souvisí s problémy s mámou,zkoušela jsi to vše říct té psychiatričce?

5 Misha | Web | 22. října 2012 v 21:23 | Reagovat

Tvoje mamka je s prominutím blbá. Ví, že máš anorexii a tohle ti říká?? :(
Mě by se to taky dotklo a určitě bych taky ubrala. Ale nenech se rozhodit, ty máš ještě pořád podváhu, tak na mamku kašli, jseš vysoká, tak musíš jíst hodně.
A k tomu M., já našla na internetu svoji pravou lásku, s kterou jsem už rok. Hned bych neříkala, že je to fake nebo nějaký úchyl. Určitě mu dej šanci.

6 natalinka | Web | 22. října 2012 v 21:39 | Reagovat

Mamku si neber, evidentně má nějaký svůj vnitřní problém, který neumí řešit a podvědomě si to řeší teboou.

Mám radost, moc ti to přeju!!!!!!!!!!!

Nejíš hodně, když nepřibíráš, znamená to, že máš luxusně rychlý metabolismus a tak klidně jez, co chceš. a neubírej, jinak si tělo začne dělat tukové zásoby.

7 Ený | Web | 22. října 2012 v 22:39 | Reagovat

S tou mamkou mě to mrzí.. Ty se z toho začínáš vyhrabávat a ona tě zase stahuje dolů :// :(

8 Max | 23. října 2012 v 0:51 | Reagovat

Ahoj jsem Max.Byl jsem kamarád Naty, Všechno jsem pokazil. Udělala toho pro mě tolik, že na to nikdy nezapomenu. Nebyl jsem schopný jí říct pravdu o sobě.Tak jsem si vymýšlel. Já sám jsem si ji ještě nepřiznal.Lhal jsem , protože vím, že by nestála o někoho jako já.Nebo jsem si to myslel. Jsem rok a půl po autonehodě a přišel jsem o obě nohy.Raději jsem řekl že jsem stařec, zvíře, žena, nějaká hmota. Ublížil jsem jí.Hrozně jsem ji zklamal. Je mi to líto.Strašně líto. Naty promiň.Jsem zoufalec jak jsi řekla.

9 fuckin´fat | 23. října 2012 v 6:57 | Reagovat

Strasne ti fandim, hoci moc nekomentujem. Neber mamku vazne. Ked ti poviem, ze som o hodne starsi, nez ty a niekedy, ked si naberam jedlo, mama kouka na segru a so smiechom ukazuje, ako si napr. nandavam ryzu so stavou z masa, tak mi je do breku. Teiz nejem kvoli tomu. Mala som sa stahovat, nejak to nevyslo...

10 Naty | 23. října 2012 v 8:39 | Reagovat

[8]: To jsem ale vubec nevedela... Nevim, co si o tom myslet, pokazde mi rikas neco jineho... Sem mi to prosim nepis, mail na me mas, budu rada, kdyz se ozves. Nevim, co si o tom mam myslet.

11 Lilly de Paris | Web | 24. října 2012 v 19:52 | Reagovat

Proboha neřeš to.. přesně tohle mi dělal otec.. ale prostě, fuck off.. pokud máš podváhu, že jíš hodně je jen a jen dobře.. nenech se rozhodit.

12 *Lady Rachel* | Web | 25. října 2012 v 22:37 | Reagovat

Nechci nějak urážet tvoji mamku, ale to co ti říká není normální. Měla by si uvědomit co s holkou co se léčí z anorexie udělá to, když jí někdo řekně že se přežírá. Měla by tě pochopit a neni to od ní hezké. Znám to mám podobnou mámu, taky neví co povídá. Jeden čas jsem jedla 3x denně, jedla jsem venku, doma mě neviděla jíst. Jakmile jsemzačla být víc doma a kvůli škole jsem začla jíst 5x denně, nadávala mi že se přežírám(a to jsem si k svačině vzala jen housku s jogurtem), takže vím jaké to je. Nenech se vytočit, já jedla jak jsem chtěla, nenechala jsem se zmást tím, že "houska s jogurtem k svačině je přežírání".Není to, i přítel říkal že na jídlu jsem ani tehdy moc nepřidala. Neposlouchej mámu a jez co chceš. Mě máma nepomáhala ani v tom, když jsem tenkrát ještě z náběhu na anorexii chtěla dostat. Když jsem třeba snídala 2 kaiserky a jogurt říkala jakej jsem dobytek, že by mi stačila jedna kaiserka. Přitom mi to řekla babička, která je doktorka, abych tak jedla. Mě ale potom začly diety chybět. Teď už držím dietu v kuse už 3 měsíce. Nejdříve přísnou pak udržovací teď zase přísnou. Neudělej stejnou chybu jako já. Když se chceš z PPP dostat, udělej to a neposlouchej to že se podle někoho "přežíráš".

13 *Lady Rachel* | Web | 25. října 2012 v 22:46 | Reagovat

Ty 2 kaiserky a jogurt k snídani jsem jedla v dubnu a začátkem května. Jenže mě to tak rozčilovalo ty máminý keci že jsem pak zase začla s dietou, pak přežírání, pak jsem se snažila o dietu, následné odvezení na chalupu, kde do mě babka cpala sladké sračky a velké porce jídel(sice netučných, ale velké porce :/) tím mi jídlo zhnusila, teď už bych zákusek ani normální jídlo nepozřela, mám k tomu velký odpor. Jsem v tom bludném kruhu... a problém je, že chci jíst jako dvouleté dítě už navždycky, cítím se šťastná, ale zároveň chci být se sebou spokojená a nic neřešit. To už ale nejde, mám to v hlavě. Buď ráda, že jsi našla odvahu se z toho dostat, protože takových jako jsi ty je málo.

14 Ellie | 28. října 2012 v 23:11 | Reagovat

taky jsem byla v motole na antropologii... bylo to nejhorsi vysetreni ze vsech... taky sis to tak 'uzila'? :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama