4.11.2012

4. listopadu 2012 v 18:53 | N |  Můj deníček a jídelníček
A je to tu - opět to se mnou jde do háje.

Ještě bych se ráda vyjádřila k některým komentářům. Řeči typu "Zamysli se nad sebou" si prosím nechte. Kdybych se nad sebou nezamýšlela, byl by článek o dost kratší. Pokud mi někdo bude chtít zase něco takového napsat, ať si ten článek přečte znovu a pozorněji. Řekla bych, že se nad sebou zamýšlím dost.
Ale hlavně tento blog slouží jako můj deníček, budu si sem psát co chci. Pokud vám to nedošlo, tento blog není od toho, abych si tu hrála na chudinku, která potřebuje politovat. Psaní mi prostě odmalička pomáhá, vždy, když mi není nejlíp píšu. Blog má pomáhat mně, a to také pomáhá. Není to tu od toho, abych měla co nejvyšší návštěvnost a co nejvyšší počet komentářů. Když mají někteří slabou chvilku, vypovídají se kamarádce, sourozenci... Já jakožto introvert prostě vypíšu svoje pocity a vždy se mi uleví.
Pár z vás mi psalo, ať tedy komentáře zablokuju. To také nemám zapotřebí. Některé z vás mi prostě přirostly k srdci a některé komentáře dokážou opravdu povzbudit a poradit.
No shrnu to takto - jestli na někoho z vás působím jako sobecká namyšlená sebestředná kráva, prostě sem opravdu chodit nemusíte, mně je to úplně jedno.


Dále bych se chtěla omluvit, že opět nějak flákám to obíhání... Obzvlášť blogspoty. Když otevřu tuto stránku, vyjedou mi nové články mých oblíbených odkazů, bohužel ale jen těch, co mají stránky na tomto serveru. Bohužel nemám denně tolik času, abych poctivě obíhala všechny z vás.. No dobře, odkryju i tu další část pravdy - jsem lenoch :D


Jak se mi tedy jinak daří...
Obávám se, že to se mnou jde trošku do háje.
Z bulímie už jsem podle mě venku. Nemám potřebu se přejídat, obzvlášť ne nezdravým jídlem. Ještě před pár měsíci mě lákaly čokoládové tyčinky, domácí koláče, buchty... Teď mě to upřímně vůbec neláká, ani bych po tom nešáhla.
Za prohřešky teď považuju především častou konzumaci tučných sýrů :D Camembert, Brie, Lučina pažitková ♥, eidam 45%... Nebo pár celozrnných sušenek, kus domácího cheesecaku, pár kostiček hořké čokolády... Tohle si teď dopřávám.

Tohle by bylo fajn.
A naposledy jsem vlastně zvracela po tom cottage, ale to nebylo úmyslně. A nepište mi sem prosím, že lžu sama sobě. 150kcal z cottage si opravdu nevyčítám, zas tak zle na tom nejsem.
A kdy jsem si naposled vyvolávala zvracení.. To už opravdu nepamatuju. Jsem na sebe hrdá, tohle jsem přemohla.


Ale jinak, jak teď jím. Nehladovím, to je hlavní.
Ale pozoruju na sobě horší psychiku... Jím skoro normálně, ale to myšlení... Počítám opět každou kalorii, pořád myslím na to, jak víc spálit, jak mít vyšší výdej, než příjem... Ale opravdu nehladovím, dnes jsem měla třeba 2400kcal.

Ale teď k věci.
Dopoledne jsem se pořádně nasnídala (těm svým snídaním říkám snídaně a'la Annie :D ).
Pak jsem vyjela autobusem do fitka... no a ještě jsem cestou rychle oběhla obchody. Opět jsem se pozastavila ve Vero modě, kde mají kalhoty na mou délku, které s mou výškou jen tak neseženu... Zalíbily se mi jedny černé, ty, co nosím teď už mám oprané. A opět najdu velikost 25/34... Ze zvědavosti jsem je vzala do ruky... ty nohavičky, to snad bylo nadlidské. Do toho bych se podle mě nevešla ani s 55ti kily... Opět mi to hrozně srazilo sebevědomí, jiní jsou takhle hubený.. a já mám velikost 28/34...
A pak to začalo.
Vyšla jsem z obchodu, koukám po lidech.. všichni hubení, jen já tlustá.
V šatnách jsem byla sama, takže jsem se prohlížela v zrcadle.. To břicho se mi ani trochu nezamlouvalo, ten zadek, ta stehna... A přitom jsem ráno vážila 61,2.
Převlékla jsem se a vyšla z šaten...V posilce jsem byla také úplně sama, ale úplně.
Zabrala jsem si svůj oblíbený pás. Přímo na kraji u skleněné zdi, vidím dolu na lidi, také na ulici... Pustím si hudbu na plné pecky a šlapu...
První jsem tam chtěla být jen hodinu. Ale nějak jsem se.. zapomněla.
Dala jsem si zátěž 12 a asi 6km/h, už si to nepamatuju přesně.. a opět jsem pozorovala ty kalorie.
Hodinka uplynula, stejně jsem se ale necítila dost vyčerpaná. Tak jsem ještě zabrala... 10min, ještě posledních 10min, tak ještě...
A byly z toho 2hod. Spáleno přesně 1107.
Byla jsem mrtvá, nemohla jsem se pomalu ani nadechnout...
V šatnách mi najednou připadalo, že mé tělo zas tak tlusté není, že to se nějak spraví...


Příjdu domů. Doma jen sestra.. a po chvíli přišla babička.
Zjevně se nudila, tak si usmyslela, že k nám půjde vyvenčit psy a uklidit. No to by zas tak nevadilo, alespoň nemusím nic dělat :D
Zrovna jsem si dělala večeři... Když babička si mě tak prohlížela. Věděla jsem, co příjde. Buď jsem "se zase zhubla Natáááálooooo", nebo "vypadám teda jako pěkně a jde vidět jak jím.".
Tentokrát si zvolila druhou variantu.. Já tam zrovna úplně v divných myšlenkách, prázdný výraz, počítala jsem si kalorie z večeře a řešila, jak jich co nejvíc ušetřit... Když.. .To přišlo.

,,No vypadáš teda pěkně Natálo" - plácnutí přes zadek. ,,Jsi konečně přibrala, co? Už máš teda pěkný zadek, no myslím že tahle váha je pro tebe tak akorát, víc už by asi bylo moc.".

Myslela jsem, že se rozbrečím...
Mám dvě kila pod svou "minimální váhu" a jsem tak akorát a mám velký zadek.

To všechno ještě zhoršilo.. Teď mám příjem sice dostatečný, každý den kolem 2200-2500kcal, což mi vyhovuje...
Opět se dostavila ta nechuť k jídlu.. Tu večeři jsem chtěla vyhodit, ale nějak jsem jí snědla, anštěstí mi i chutnala.
Ale prostě...
No možná by mi pár kilo dolu neuškodilo. Sice bych nebyla zdravá, ale neměla bych velký zadek, vnitřní stehna, břicho...

Já to vlastně chci zhubnout... Vypadám nejspíš příšerně, já vím... Na druhou stranu.. By mi to bylo k ničemu. Poslali by mě znovu do Motole, kde by ze mě znovu udělali vypasené prase...
Stálo by mi za to těch pár týdnů hubenosti?
Asi ne.. Nebo, já nevím...

Anorexie mi teď poskytuje... takovou útěchu. Únik před realitou, únik před problémy.

Neplánuju začít hladovět, dokud mám rychlý metabolismus, půjde to snad i s příjmem nad bazál.

Kontrolu u psychiatričky mám až někdy před Vánoci... No na to vážení bych se mohla zase nadopovat psylliem....


Zítra opět škola. Nečekala bych, že to řeknu, ale trochu se tam i těším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunny:3 | Web | 4. listopadu 2012 v 19:09 | Reagovat

No, já se taky divím že mne pustily ale jsem vlastně ráda že už tam netrčím. Psychiatr mi nabízel psychinu ale naštěstí jsem ho ukecala..Máma se už nebojí ale táta ano že by jsem to mohla udělat znovu jinak je to doma vcelku OK..(Což jsem ráda) A co jsem spolykala? Popravdě já ani nevím.. A mé tělo bylo hodně unavené, zrychlil se mi tep a motala hlava. Plus jsem se nemohla normálně nadechnout.

2 Quinn Morgendorffer | Web | 4. listopadu 2012 v 19:22 | Reagovat

Tak jsou všichni v tvé rodině blázni, nebo je ani trochu nenapadne, že by neměli komentovat váhu anorektičky? A už vůbec ne způsobem, že hlavně už víc nepřiber.

3 Quinn Morgendorffer | Web | 4. listopadu 2012 v 19:41 | Reagovat

No já měřím jen 163 cm :)
Kalhoty se asi vyrábějí jen na průměrné slečny, které měří něco mezi námi dvěma, protože já jsem snad v životě nekoupila kalhoty, které bych nemusela zkracovat.

4 Katy-kate | E-mail | Web | 4. listopadu 2012 v 20:18 | Reagovat

jenomze tohle lidi proste rikaj. jsou radi, ze uz nejsi chodici kostlivec a tak to proste komentujou. kdybys nebyla psychicky v p... a nedelala stopadesat tisic hodin kardia tydne tak to mozna sneses

5 crazycookiesdiary | Web | 4. listopadu 2012 v 21:04 | Reagovat

Naty, babička to určitě nemyslela zle...je ráda, že Ti to zase sluší a že už nevypadáš tak zuboženě(promiň)...každopádně to od ní moc citlivé nebylo. Viděla jsem Tvoje fotky, když máš zdravou váhu a i přesto, že ji na těch fotkách máš, jsi neuvěřitelně štíhlounká! A vůbec by nevadilo ještě přibrat! :) Příjde mi, že se máš tak málo ráda, že se mermoocí snažíš zničit - ať už anorexií, bulímii, sebepoškozováním nebo tím, že se ve fitku tak sedřeš...asi by to chtělo zapracovat na sebeúctě a sebelásce a pak by se snad upravily i ty ostatní věci :)

Děkuju Ti za komentář :) Pravda je ta, že se jídla skutečně bojím...měřím 173 a kolik vážím teď to nevím - naposledy jsem na váze viděla číslo 48,8...to bylo před několika týdny...

6 Nicol | Web | 4. listopadu 2012 v 21:14 | Reagovat

toto veľmi dobré poznám, stačí pár nevhodne položených slov a zase ťa to úplne položí...ale nenechaj znovu vyhrať anorexiu ani bulimiu to by boli len kroky späť a myslím že si si toho odtrpela už dosť aby si do toho znova padla

7 Annie | Web | 4. listopadu 2012 v 21:26 | Reagovat

Taky jsem si vety jako "no vidis uz je z tebe zase kus zensky" zejmena od babicek a dedecku brala ze zacatku lecby dost k srdci a dokazaly me dost zlomit. Prosimte nepolevuj v jezeni vazne. psychika je svine, anorexie te bude chtit tahat zpet a namlouva ti jaky ses vypaseny prase...ale chces mit jednou deti ne? chces byt zdrava a nechces byt hromada odvapnenejch kosti co skonci osamocena jenom kvuli pitome vychrtlosti.
Jak jsi napsala, v motole by te akorat vykrmili jako tlusty prase samejma pastikama a loupakama. to se radsi vykrm doma kozima syrama a 45% eidamem.
Fakt, nestoji to za to vsechno zahodit. Jakmile se ti upravi psychika a zacnes se mit rada a prijmes fakt, ze abys byla zdrava musis proste pribrat a musis prestat pocitat kazdou debilni kalorii. Pokud ti muzu poradit, ja hned 1.den co jsem zacala jist jako normalni lidi jsem okamzite prestala pocitat a sledovat kalorie protoze bych se z toho zblaznila. Rvala jsem do sebe treba 10 000 kalorii denne a vubec jsem si to nepripoustela protoze bych se fakt zblaznila, neunesla bych to kdyz jsem jeste tyden predtim jedla treba 250 na den. Fakt ser na to, nema to smysl si takhle kazit mladi

8 FatLady | Web | 4. listopadu 2012 v 21:34 | Reagovat

Natko... proč píšeš tak dlouhý články??? musím  tomu zítra ve škole sednout a dočíst to xD Zatím se nemůžu bohužel vyjádřit, píšu jenom, aby sis nemyslela, že na tebe kašlu ;-)

9 FatLady | Web | 4. listopadu 2012 v 22:06 | Reagovat

překonám se a přečtu to! Zítra v právu xD ale prostě teď nemám náladu a ani čas v podstatě číst takovej článek dlouhej xD odbývám dneska všechny lidi tím, že jenom obdivuju jídelníčky xD

10 FatLady | Web | 4. listopadu 2012 v 22:14 | Reagovat

to se mě dneska stalo už 2x xD

11 natalinka | 4. listopadu 2012 v 22:21 | Reagovat

ví, vím, moc dobře vím jaký je můj jídelníček. Jenže jakmile domě doa hučí ať víc jím, vnucují mi to atd....já se zabejčim a smůla. nemůžu jíst, je mi úplně špatně z představy z jídla........zza to může nátlak doma, stres ve škole a urážky kamarádů......

Jé, Kocourková byla dobrá....já chytla tu blbou Mohaplovou, šíleně blbá psychološka...nepomohla.nikdo mi v motole nepomohl, spíše naopak....nechápu jejich systém.

12 Misha | Web | 5. listopadu 2012 v 8:59 | Reagovat

Řekla bych spíš, že tvoje babička je slepá, to se stává. Můj praděda mi říkal, když jsem měla 53 kilo, že mám tlustý tváře. Taky mi bylo hrozně, ale teď se tomu směju, oni jsou prostě v tomhle věku už slepý.

13 Blondie | Web | 5. listopadu 2012 v 15:54 | Reagovat

Drž se a nenech anorexii vyhrát...Držim palce a věřim, že to zvládneš! Můj táta mi nedávno řekl, že mam hroznej zadek, taky se mě to dotklo a říkala jsem si, že mě ještě bude prosit, abych se najedla, ale nestojí to za to, takovou radost mu neudělam ;)

14 natalinka | E-mail | Web | 5. listopadu 2012 v 18:17 | Reagovat

já měla paní doktorku šoltýsovou, ta už tam podle mne není, je na mateřské. Mohaplová byla blbá, dělala ze mne mimino a vůbec mě nevyslýchala.....rýpala se v mém problému - hendikepu, no vždyť víš......

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama